Novoroční slovo 2023

Vzdělávání jako cesta

Na letošním novoročním přání stojí Buddhův citát „Není možné dělat pokroky na cestě, dokud se sami nestanete cestou.“ Komenský k tomu říká: „Učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež ukazují, kam jít, ale samy nikam nejdou.”

Pokud mám vystihnout povahu školního vzdělávání tak, jak ji v současné době vnímám, je v obou zmíněných citátech hluboká pravda: jsme na cestě, relativně známe směr a dokážeme si představit, co nás přibližně čeká, ovšem potkávají nás také překážky, nástrahy a situace, o kterých jsme se předem nemohli dozvědět vůbec nic. Cestovat máme se ctí, za dodržování smysluplných pravidel a vlídného řádu, a bezpečně pro všechny zúčastněné.

Naši malí cestovatelé to tím pádem vůbec nemají snadné, a ačkoli se jejich průvodci snaží připravit se na všechny potenciální možnosti a rozhodnout se správně na každé křižovatce, je jasné, že dokonalý plán prostě nemůžeme mít.

Jak se na takovou cestu připravit? Jak z domova vypravit naše malé, vzácné a jedinečné cestovatele? Jak jim sbalit jim na cestu dostatek důvěry ve svět, lásky a pozornosti? To jsou ty nejdůležitější otázky pro každého rodiče.

O cestě mluví také Ježíš, říká „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ A o kousek dál, když říká „Kdo viděl mne, viděl Otce,“ popisuje tu nejběžnější vzdělávací metodu – vlastní příklad, poznávání svět skrze ty nejbližší, kteří jsou s námi. Rodiče jsou součástí cesty svých dětí, jsou součástí světa vzdělávání. Je to tak už tisíce let a nelze to oddělit. To, co z nás rodičů vyvěrá, nabírají děti – a nemusíme o tom mluvit, děti se svou citlivostí vnímají i beze slov. Zkusme to chvíli pozorovat…

Jak se na tuto cestu připravovat průvodce? V knize Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny (Robert Čapek) se dočteme: „Není vůbec lehké po ní (cestě pedagogického hrdiny) kráčet. Ale učitel by ji měl absolvovat! Ne proto, aby zachránil svět jako jiní hrdinové, ale aby udělal to nejlepší, co umí, pro své žáky. To je vlastně také záchrana světů – myšlenkových, vzdělávacích, postojových.“
To je prosím pěkně dost velká výzva. Hledáme a děláme to nejlepší pro své žáky. Zachraňovat je potřeba, když se něco pokazí. Většina naší práce by měla spočívat v podpoře ke zdolávání cesty a k překonávání překážek na ní. Záchrana je krajní situace. Ačkoli, nutno říci, že se s potřebou zachraňovat v poslední době setkáváme v hojnější a častější míře. Má to tak být?

Jsme tu vedle sebe – svět rodičů a svět pedagogů – a z obou světů chceme dát našim dětem to nejlepší. Rozhojnit to bohatství, které v dětech a jejich potenciálu spočívá. Nejsme konkurenti. Měli bychom být propojení spojenci, kteří vědí, co od sebe navzájem chtějí a očekávají.

Pojďme společně být průvodci na cestách těm, kteří přicházejí po nás. Ať se nám daří učit vnímat krásy cesty i podporovat překonávání překážek. Spokojený a dobře naplněný rok 2023. Líba Daňhelková

Publikováno dne: 1. 1. 2023

Seznam článků